Zahrádkářské kolonie jsou českým folklórním evergreenem
Češi jsou venku rádi – snad žádný jiný národ nemá takovou zálibu v houbaření a outdoorových sportech. Nejinak je tomu i se zahrádkami, které ne vždy musí přiléhat k domu. Městské osady se těší velké oblibě už několik desetiletí. Hrdí majitelé si tu plní své sny a navrch dávají průchod nekonečné kutilské kreativitě.
Bazény a francouzská okna kombinují se záhonky, divokými růžemi a slunečníky. Na zahrádkách totiž lze s trochou fantazie a řemesla zrealizovat sny, které vám byt v městské zástavbě neumožní. Používá se zpravidla to, co se najde. Nahodilé sbírání stavebnin vytváří organickou architekturu, která si žije svým životem. Neustále se mění. Každý použije pro další a další vylepšení, co má zrovna po ruce: proto je každá zahrádka tak trochu stejná, a přesto jedinečná.
V zahrádkářských koloniích se neustále něco děje: sousedské spory střídá výpomoc v podobě exkluzivního, podpultového sloního trusu ze ZOO, o kterém je známo, že skvěle hnojí. Občas musí jít hádky na téma, kdo má zelenější trávník, stranou, protože je potřeba spojit se proti nepříteli v podobě mandelinky, zloděje anebo pozemku chtivého developera.
Zahrádky ještě před revolucí sloužily primárně k vypěstování si vlastních zásob. Dnes je však majitelé využívají především proto, aby si mohli užít klid a přírodu v tolik rušných městech.
Většinu zahrádek zahaluje barevný květinový opar
Majitelé si volná odpoledne užívají na provizorních terasách...
... a venkovních posezeních...
... nebo dovádějí u bazénu
Místní nástěnkáři ke svému poslání přistupují s láskou
Pitná voda v místních chatkách teče jen zřídkakdy, alternativám se však meze nekladou
Zkrátka ať už mluvíme o venkovních dekoracích...
Ochranných opatřeních...
... či koupelnách...
... vybavení...
